New Leaf Česko

40 lidí bez domova na území Prahy dostalo jednorázově 100 000 Kč bez jakýchkoli podmínek.

10 výzkumníků, analytiků a sociálních pracovníků bude během jednoho roku sledovat a v pravidelných intervalech zjišťovat, co s financemi udělají.
Budou sledovat, za co finance utratí a zda využijí nějaké další veřejné služby, např. zdravotní nebo sociální služby.
Dokumentární štáb pak bude natáčet životy těchto lidí, zjišťovat, co se u nich změnilo,  a jestli se dokázali díky financím dostat z ulice.

Na základě výsledků výzkumu a záznamů dokumentu pak tým vyhodnotí, zda se nám daňovým poplatníkům po finanční i lidské stránce vyplatí současné přístupy k bezdomovectví nebo tento inovativní přístup inspirovaný projektem New Leaf v Kanadě.

Skupina A
To jsou ti, kteří dostali jednorázově 100 000 Kč a zároveň výlučného sociálního pracovníka, který je tu pouze pro ně a má tu výsadu, že nemusí řešit zatěžující byrokracii. Zároveň není přetížen velkým počtem osob, pro které je k dispozici. Za celý rok jich bude mít na starost pouze 20. Běžná praxe je, že jeden sociální pracovník pracuje s minimálně 120 lidmi bez domova ročně.

Skupina B
Tito lidé bez domova dostali pouze 100 000,-  a je jich 20. Nemají k dispozici výlučného sociálního pracovníka, ale v případě potřeby mohou využít jakoukoliv službu, kterou jim nabízí standardní sociální a zdravotní systém.

Skupina C
Tato skupina má k dispozici pouze výlučného sociálního pracovníka bez financí, a zahrnuje 20 osob. Sociální pracovník je jim k dispozici pro jakékoliv jejich potřeby a není zatížen běžnou byrokracií, která podle našich dat zabere průměrně 55% pracovní doby.

Skupina D
Poslední skupina je tak zvaná „kontrolní”. Těchto 40 lidí bude využívat standardní zdravotní a sociální služby bez výlučného sociálního pracovníka a bez financí. Bude sloužit k porovnání současného standardního systému sociálních a zdravotních služeb s novými přístupy projektu New Leaf Česko.

Kritéria pro všechny skupiny byla nastavena tak, že do výzkumného projektu  mohli být zapojeni jen ti, kteří nám v dotazníku odpověděli, že:

* že jsou aktuálně bez domova kratší dobu než 2,5 roku.
To je z toho důvodu, že dle výzkumů a praxe sociálních pracovníků trvá přibližně 2 až 2,5 roku, než na ulici ztratíte většinu sociálních návyků, které potřebujete pro život, jaký žijete Vy nebo já.

* Jsou občany České republiky.
Z praxe víme, že na ulici žije mnoho cizinců, kteří také potřebují pomoc. Abychom ale výzkum nekomplikovali a neměli mezi sebou jazykové bariéry, zapojili jsme do výzkumu pouze Čechy.

* Netrpí závažnou psychickou nemocí nebo závislostí.
Lidé se na ulici dostávají i z důvodu psychických onemocnění. Toto onemocnění může vážně ovlivnit rozhodování, co s částkou 100 000,- udělají. A to tak, že se sami mohou ohrozit na životě. Proto jsme tyto lidi bez domova do výzkumu nezapojili, protože pro ně je potřeba hledat řešení v jiném typu služeb, které jsou navázané na zdravotnictví.

Cílem projektu je tedy zjistit, která z těchto skupin přinese pro řešení bezdomovectví nejlepší výsledky pro lidi bez domova a proč.

A zároveň přinese největší úsporu nám daňovým poplatníkům. 

Projekt byl zařazen do databáze sociálně inovačních projektu Evropskou komisí

Je šéfka Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a odbornou garantkou sociální práce a inovačních projektů organizace Neposeda.
Je ředitelkou expertního Národního centra sociálních studií, jehož vedení převzala a navazuje na myšlenku zakladatelů a velikány sociální práce, Dr. Jiřinu Šiklovou, Prof., JUDr. Igora Tomeše a Ing. Petra Víška, CSc.

Působí v mnoha českých i zahraničních boardech, které se zaměřují na člověka a jeho život, např. předsedá odbornému zahraničnímu boardu New Leaf, je součástí expertních týmu v Nevypusť duši, a Národním ústavu duševního zdraví NÚDZ, a je členkou správní rady Sociálního nadačního fondu hl. m. Prahy. Je také předsedkyní redakční rady mezinárodního odborného titulu o sociální práci.

Přednáší a vystupuje na řadě expertních domácích i mezinárodních fórech a konferencích, např. v Polsku, nebo v Rumunsku v Bukurešti. V posledním roce byla na Slovensku – Publicy 2024, Social work – social exclusion, nebo na Mezinárodní pediatrické konferenci.

Dříve působila na Ministerstvu práce a sociálních věcí, řídila sociální služby pro seniory a jejich rodiny, a při studiích založila organizaci zaměřenou na děti, mládež a rodinu.
Participovala na systémových i mezinárodních projektech. Dlouhodobě se věnuje tématu sociální práce jako profese v České republice. Koncepčně se zabývá oblastí vzdělávání sociálních pracovníků a možnostmi legislativní úpravy podmínek pro výkon sociální práce, včetně specifické oblasti sociální práce ve veřejné správě. Vede novou generaci studentů k sebevědomému a autonomnímu chápání profese.

Je držitelkou ocenění GRATIAS 2024 za mimořádný přínos sociální práci.

Nevidíme v datech důkaz, že by nepodmíněný finanční transfer vedl k vyšší útratě za návykové látky.
V prvním měsíci po intervenci se peníze promítly hlavně do běžných výdajů:

Na datech se naopak ukázalo snížení spotřeby návykových látek jak u skupiny s financemi, tak u skupiny s exkluzivním sociálním pracovníkem oproti kontrolní skupině (viz. graf).

Na začátku projektu mělo více než 50% účastníků nějaký druh práce. Po 12 měsících projektu je podíl těch, kteří pracovali zvýšil na 80% u skupiny s financemi a na 60% u skupiny se sociálním pracovníkem.

Zároveň nevidíme v datech důkaz, že by peněžní transfer vedl ke snížení odpracovaných hodin nebo pracovního příjmu.

U všech intervencí je viditelný trend dopadu na pracovní příjem i odpracované hodiny spíše kladný.

80 % účastníků si zajistilo bydlení. Po 12 měsících: 58 % má stále bydlení

Po 12 měsících má bydlení 58% účastníků. Přičemž 2/3 z nich spadají do skupiny pouze sociální pracovník.

Vidíme změnu u části účastníků z doslovného bezdomovectví do jiných forem bydlení. U skupiny cash only vidíme rychlý pokles doslovného bezdomovectví už v prvních měsících po intervenci, který přetrvává i později. U skupiny social work only se naopak silněji ukazuje spíš pozdější nárůst a trend stabilního bydlení.

Pouze u skupiny s exkluzivním sociálním pracovníkem došlo k významnému zlepšení duševní pohody – průměrné skóre u jednoho účastníka se snížilo o 50 %.
Část účastníků obnovila kontakt s rodinou a přáteli.

Dále pak již na datech o bydlení bylo prokázáno, že když sociální pracovník není zatížený velkým množstvím klientů a povinnou byrokracií tohoto státu, dokáže mít pozitivní dopad na situaci s bydlením.